Svoboda vybrat si své vůdce

V dnešní Evropě žijeme v demokraciích. Volíme si své vlastní vůdce, vykopneme je, když se rozhodneme, že již nedělají dobrou práci, a máme svobodu připojit se nebo se spojit s jakoukoli politickou stranou, kterou si vybereme.

Je snadné brát demokracii za samozřejmost; ale až do doby před třiceti lety byli lidé připraveni riskovat svůj život, aby získali právo volit toho, koho chtěli. Před revolucemi v roce 1989 a následným kolapsem sovětského režimu žili občané Sovětského svazu pod přísnou komunistickou vládou.

Politický systém té doby zevnějška působil jako demokracie, ale realita byla něčím úplně jiným.

Teoreticky mělo každé město a region vlastní „zvolenou“ radu. Voliči byli organizováni do tří skupin: vojáci, firemní zaměstnanci a obyvatelé každého okresu. Tyto tři skupiny měli zvolit radu, která pak volila politiky dále v řetězci.

To zní demokraticky, nebo ne? No úplně ne…

Mělo to jen jeden háček. Zatímco všichni měli hlas, nemohli jste být zvoleni, pokud jste nebyli členem Komunistické strany. Takže lidé mohli hlasovat pro kohokoli, kdo se jim zalíbil, ovšem pouze za předpokladu, že byl daný kandidát členem komunistické strany. Neexistovala žádná alternativa.

Pokud jste se bouřili a odmítli hlasovat, nebo jste znehodnotili váš hlasovací lístek, byl váš hlas automaticky počítán jako hlas pro Komunistickou stranu.

V současné době máme ve volbách svobodu hlasovat pro kteroukoli stranu nebo kandidáta, a obecně víme, že kandidáti již prošli určitým výběrovým řízením založeným na jejich vhodnosti pro danou práci. Ale vždy tomu tak nebylo.

V Sovětském svazu byl způsob, jakým byl vůdce vybírán, mnohem složitější – často zahalený tajemstvím a výsledkem mocenských bojů na nejvyšší úrovni vlády. I díky tomu se Nikita Chruščov usadil jako generální tajemník Sovětského svazu v padesátých letech po Stalinově smrti.

Chruščev díky tomu, že přechytračil své protivníky a zorganizoval jejich přeřazení na nižší pozice, se mu podařilo přesvědčit dost členů politbyra – nejvyššího rozhodovacího shromáždění – že je tím nejlepším člověkem, který by měl vládnout zemi – a občané Sovětského svazu neměli žádnou moc (ani hlas) aby tohle tajné rozhodnutí zvrátili.

Poté co se dostali k moci, tito nedemokratičtí vůdci třímali v rukou hrůzostrašnou moc. Odhadem byli vůdci Sovětského svazu zodpovědní za cca 15 milionů úmrtí, s mnoha odpůrci nemilosrdně popravenými, uvězněnými nebo vyhoštěnými do gulagu.

Takže lidé mohli hlasovat pro kohokoli, kdo se jim zalíbil, ovšem pouze za předpokladu, že byl daný kandidát členem komunistické strany. Neexistovala žádná alternativa

Jedním z nejvíce nenáviděných komunistických vůdců byl Nicolae Ceauşescu, který si od roku 1965 až do své smrti v roce 1989 vybudoval osobní kult jako první tajemník komunistického Rumunska. Knihkupectví byly povinny mít ve vitríně 28 svazků jeho projevů; malíři a básníci byli povinni produkovat díla, která ho oslavovali; a jakýkoli náznak kritiky vedl k obtěžování, zatčení nebo dokonce vraždě. Ceauşescu – přirovnáván mnoha občany ke svému slavnému krajanovi, hraběti Drákulovi – se stal nenávistnou postavou svého lidu, který se zlobil na jeho vnější projevy luxusu, zatímco obyvatelstvo pod jeho vládou hladovělo.

Tento brutální a nezvolený vůdce se držel moci téměř 25 let, než se lidem v roce 1989 konečně podařilo postavit se jeho vládě. Po krvavém převratu, který za sebou zanechal mnoho mrtvých, byli Ceauşescu a jeho manželka popraveni odpalovacím komandem na Štědrý den.

Skuteční lidé: Václav Havel

Václav Havel byl český dramatik a politický aktivista, který se proslavil během šedesátých let v Československu, když se stal od disidenta až prezidentem. Jeho aktivity během Pražského jara 1968 – osm měsíců politických reforem a protestů, které byly nakonec potlačeny po napadnutí Sověty – ho vnesly pod lupu tajné policie.

Byl mnohokrát uvězněn za své politické přesvědčení, a proto se stal v očích lidí hrdinou. Hrál významnou roli v sametové revoluci, která v roce 1989 přispěla k mírovému svržení komunistické vlády.

V roce 1990 byly první svobodné volby v Československu a Havel byl zvolen prezidentem.


Pin It on Pinterest