Svoboda žertovat

I když je všeobecně známo, že když je řeč o komunismu není se čemu smát, ale co již tak známé není je, že během sovětské éry jste mohli být posláni do gulagu za něco tak triviálního, jako je vyprávění nebo poslouchání vtipů. Například po Stalinově smrti bylo 200 lidí zatčeno za vyprávění protivládních vtipů.

Politické vtipy byly předávány v tichých šepotech mezi přáteli a předávány z rodičů na děti. Některé vtipy se dostaly do pozornosti úřadů: Západoněmečtí špioni tajně zaznamenali některé vtipy, které se šířily v komunistickém Východním Německu, aby se pokusili získat nahlédnutí do postojů a nálad veřejnosti.

Většina vtipů zaznamenaných západoněmeckými špiony se týkala vůdců jako byl Gorbačov:

Dělník stojící v řadě na alkohol říká: „Mám toho dost, drž mi místo, jdu zastřelit Gorbačova.“ O dvě hodiny později
se vrací na své místo v řadě. Jeho kamarád se ho se zeptá: „Dostal jsi ho?“ „Ne, řada je tam ještě delší než
tady.“

Dělník stojící v řadě na alkohol říká: „Mám toho dost, drž mi místo, jdu zastřelit Gorbačova.“ O dvě hodiny později se vrací na své místo v řadě. Jeho kamarád se ho se zeptá: „Dostal jsi ho?“ „Ne, řada je tam ještě delší než tady.“

Jiné vtipy pak kritizovali komunistický režim jako takový:

Věta z písemného slohu školáka – „Moje kočka měla právě sedm koťat. Jsou to všichni komunisté.“ Další týden
věta ze slohu stejného chlapce – „Sedm koťátek mé kočky jsou všichni kapitalisté.“ Učitel připomíná chlapci, že
minulý týden tvrdil, že všechna koťata jsou komunisté. Dítě odpoví – „Ano, ale teď se jim konečně otevřeli oči.“

Ve skutečnosti byly zákony týkající se vyprávění vtipů tak pobuřující, že se staly předmětem samotných vtipů:

Dva sovětští soudci do sebe vrazili těsně před soudní síní. Jeden se nahlas směje.
„Čemu se směješ?“
„Právě jsem slyšel ten nejzábavnější vtip!“
„Řekni mi ho!“
„Nemůžu – právě jsem byl odsouzen na 10 let v Gulagu za to, že jsem to řekl.“

Nebyli to jen ti pod komunistickou vládou, kteří považovali takové vtipy za zábavné. V roce 2017 zveřejnila CIA přes 13 milionů stránek oficiálních dokumentů online, které byly přístupné veřejnosti. Mezi záznamy pozorování UFO a psychických experimentů a receptů na neviditelný inkoust byl mezi nimi také dokument sovětských vtipů, který byl od svého vzniku v 80. letech skrytý.

Dvoustránkový dokument s názvem „Sovětské vtipy pro DDCI (Zástupce ředitele ústřední zpravodajské služby)
byl údajně shromážděn kurátorem pro prezidenta Ronalda Reagana, který byl domněle fanouškem sovětských vtipů. Reagan řekl, že sdílel svůj oblíbený vtip se sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem a ten se mu dokonce i zasmál. Vtip, dokumentovaný v souborech CIA, zní takto:

Američan říká Rusovi, že Spojené státy Americké jsou tak svobodné, že člověk může stát před Bílým domem a křičet: „K čertu s Ronaldem Reaganem.“ Rus odpoví: „To nic není. Já můžu taky klidně stát před Kremlem a řvát: „Do pekla s Ronaldem Reaganem“.

Přestože se tyto vtipy staly předmětem mnoha amerických Merrimentů, jsou pro obyvatele Sovětského svazu stále balancováním na tenkém ledě, neboť oni by mohli čelit trestu od pěti do osmi let v gulagu, kdyby se zjistilo, že tyto zábavné žertíky vyprávějí, nebo jim naslouchají.

Ne všechny vtipy však byly považovány za nevhodné pro sovětské uši. Stand-up komici měli povoleno v době režimu fungovat, ale jejich vtipy byly podrobeny přísné cenzuře před tím, než byly sdíleny s veřejností. Komunistická vláda dokonce sestavila ústřední ministerstvo vtipů, kterému museli stand-up komici každý rok předkládat seznam svých vtipů. Jakmile byl komikův seznam schválen, nemohl se po celý rok od svého scénáře odchýlit, až do dalšího kola cenzury.

V době politické nespokojenosti a neklidu se schopnost vyprávět a smát vtipům stala formou protestu a humor se stal činem vzpoury. Revoluce nám poskytly mnoho důležitých svobod – ale až příště někomu budete vyprávět vtip, vzpomeňte si na to.


Pin It on Pinterest